imamka

Části regionu

Nové Hrady 

Nejstarší dochovaná písemná zmínka o novohradském hradu je datována 21. května 1279. Počátkem 14. století patřily Nové Hrady, uváděné již roku 1284 jako město, pánům z Landštejna. Ti je pak 18. srpna 1359 prodali bratrům Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi z Rožmberka. Ve 2. polovině 14. století bylo město opevněno hradbami a zdejším měšťanům se dostalo obdobných práv a výsad, jakým se těšili obyvatelé královských měst.

14 

Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v roce 1611 přešly Nové Hrady spolu s dalším rožmberským majetkem na Jana Jiřího ze Švamberka. Tento rod ovšem zdejší panství držel pouze do roku 1620, kdy se Petr za Švamberka přidal na stranu vzbouřivších se stavů a po porážce povstání mu byl majetek zabaven. Významná kapitola v historii města a celého Novohradska se začala psát 6. února 1620, kdy císař Ferdinand II. věnoval panství jako splátku dluhu Karlu Bonaventurovi Buquoy, Rod Buquoy pak držel novohradské panství 325 let až do roku 1945 a zanechal zde mnoho významných stavebních, uměleckých i přírodních památek. Celá oblast dostala mocný impuls k rozvoji zejména zakládáním sklářských hutí, které na přelomu 18. a 19. století dosáhly evropského věhlasu hlavně výrobou hyalithu - černého a červeného skla, nepropouštějícího světlo, jehož vynález se připisuje hraběti Jiřímu Buquoy.

Dnešní Nové Hrady jsou rozvíjejícím se městem, zejména pak v oblasti cestovního ruchu, lázeňství , vědy a výzkumu. Návštěvníky města lákají zejména zpřístupněné historické objekty, nedotčená příroda v okolí města a podmínky vhodné pro cykloturistiku a turistiku.

 

 Kaplice 

Český název města je obvykle spojován s mariánskou kaplí, která stávala v místech dnešního kostela sv. Floriána. První písemná zpráva o Kaplici pochází z roku 1257 a z ní se dozvídáme o existenci farního kostela pod patronátním právem milevského kláštera. Půdorys vznikajícího městečka na vyvýšenině nad levým břehem Malše ukazuje na promyšlený kolonizační projekt. V písemných pramenech z 1. poloviny 14. století se Kaplice několikrát uvádí jako městečko, avšak městské právo jí bylo propůjčeno až v roce 1382. Kaplice jako poddanské město byla součástí panství pořešínského, později přešla pod panství novohradské. Po vymření Rožmberků zdědili statky Švamberkové, po nich přešel majetek do rukou vítěze bělohorského, císařského vojevůdce Karla Bonaventury Buquoye. Město získalo řadu výsad, které příznivě ovlivňovaly jeho hospodářský rozvoj.

 Kaplice je v současné době významným městem (obec s rozšířenou působností) s  opravenými a rekonstruovanými domy,  září čerstvými omítkami, nové obchody upoutávají pestrostí nabídky.

 

 Borovany 

 

Borovany jsou velmi starou osadou, poprvé byly listinně zmíněny roku 1186, když borovanští osadníci svědčili při majetkovém zápisu rakouského kláštera Zwettlu. Koncem 13. století se Borovany nacházely v držení jedné větve rodu Vítkovců, z níž jmenovitě známe k roku 1291 Voka z Borovan. Po roce 1327 patřila ves Vilémovi z Landštejna a od jeho syna Vítka ji roku 1359 koupili bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka a připojili na nějaký čas k novohradskému panství. Od konce 14. století Borovany vystřídaly několik drobných šlechtických držitelů. Ve 30. letech 15. století vstupuje do borovanské historie výrazná osobnost Petra z Lindy, zakladatele borovanského kláštera. Jeho rod pocházel z Nizozemí a usadil se v Českých Budějovicích, kde se Petr stal měšťanem a dále jako kupec bohatl. Záhy si koupil velkou část Borovan. Před rokem 1578 Statku se Borovan ujali Rožmberkové kteří povýšili Borovany na městys. V této době získalo městečko rovněž vlastní znak.

Po vymření rodu pětilisté růže v roce 1611 zdědili jeho panství Švamberkové, ale jen na krátkých devět let. Za účast ve stavovském povstání jim byl majetek zkonfiskován a Borovany s okolními vesnicemi připadly nejprve císaři a později zdejšímu klášteru

Po zániku vrchnostenského zřízení se Borovany v roce 1850 staly samostatnou obcí s příslušností k trhosvinenskému soudnímu okresu a českobudějovickému politickému okresu. Zřízení železnice roku 1869 napomohlo rozvoji městečka a umožnilo zároveň intensivní těžbu křemeliny, jejíž počátky spadají do prvních let 20. století.

Po vzniku první republiky převzala dobývání a zpracování křemeliny akciová společnost Calofrig. V roce 1973 obdržely Borovany statut města.

V současné době  Borovany poskytují svým občanům dostatečné zázemí v oblasti vzdělání (nová základní škola) , sportu i kultury. 

 

 České Velenice

České Velenice byly jednou z čtvrtí rakouského města Gmünd, od kerého byly po 1. světové válce odtrženy a v rámci tzv. Vitorazska připojeny k Československu. Vlastní město Gmünd tím utrpělo citelnou ztrátu,neboť v odtržené části se nacházelo i nádraží. Během okupace byly opět připojeny ke Gmündu, jako místní část Gmünd-Bahnhof. Po druhé světové válce ležely České Velenice v pohraničním pásmu s omezeným přístupem.

Dnešní České Velenice jsou významným rozvojovým centrem v regionu, zejména díky existenci hospodářského parku. Významnou roli v rozvoji města hraje i jeho poloha na hranici s Rakouskem a možností  dobrého dopravního napojení na rakouské dopravní sítě.

 

 Trhové Sviny

04

    Trhové Sviny jsou město ležící na jihovýchod od Českých Budějovic na soutoku Farského a Trhosvinského potoka. Mají 4730 obyvatel a jejich katastrální území má rozlohu 5280 ha.

Trhové Sviny se původně jmenovaly pravděpodobně Svinice, německy Schweinitz. První listinná zmínka pochází z roku 1260, kdy se píše o člověku jménem Hojer von Schweinitz, Ojíř ze Svin z rodu Vítkovců. V roce 1481 Sviny získaly od krále Vladislava Jagellonského právo pořádat dvakrát za rok trhy a městečko získává přídomek Trhové.

V současnosti jsou Trhové Sviny obcí s rozšířenou působností. Trhové Sviny jsou městem se sídlem významných zaměstnavatelů. Kromě průmyslového významu mají Trhové Sviny ve svém okolí i mnoho turistických zajímavostí, Jedná se zejména o technickou památku Hamr a naučné stezky v okolí města.

 

 Gmünd

    První zmínka o hradu pochází z r. 1217, kdy byl ve vlastnictví Hadmara II. z rodu  Kuenring. V r. 1257 poprvé sloužil městu jako soud, a k r. 1278 je v listinách uveden k městu Gmünd. Po Jindřichovi III. von Kuenring byl předán hrad panu Vokovi z Rožmberka.Od r. 1262 až do r. 1418 byl ve vlastnictví pánů z Lichtensteinu, nakonec od r. 1418 do 1484 v držení rodu von Puchheim. V r. 1483 se zradou dostal do rukou Maďarů, 1484 byl králem Maximilianem I. za trest zabaven Puchheimům. Jako hradní správce zemského knížete se objevuje nejdříve Mikuláš Spanowsky. V r. 1518 bylo panství zastaveno Vilému von Greiss. R. 1585 přešlo panství na pány von Greiss a v r. 1601 konečně koupí opět do majetku svobodných pánů von Puchheim.

V dnešní době má město velký význam, jedná se o město s průmyslovým potenciálem a to i díky návaznosti na mezinárodní hospodářský park vybudovaný mezi městy Gmünd a České Velenice. Významným rozvojovým prvkem je i existence úzkokolejné železnice – dnes spíše pro oblast rozvoje cestovního ruchu. Stejně tak přispívají rozvoji cestovního ruchu i nově vybudované solné lázně

 

Weitra

Založení hradu a města se datuje mezi roky 1201 až 1208 a je připisováno Hadmaru II. von Kuenring. Oboje bylo založeno jako nové správní centrum tehdejšího, poměrně rozsáhlého panství. Za předchůdce dnešního hradu je obecně považována nedaleká Altweitra, kde je doloženo již ve 12. st. užívání zemského práva.

Hadmarovým nástupcem se stává jeho syn Jindřich II. von Kuenring a ten je r. 1228 jmenován vévodou Leopoldem VI. rakouský maršálkem. Jindřich V. von Kuenring se v rozepřích mezi králem Přemyslem Otakarem II a Rudolfem Habsburským přiklání na stranu Otakara II. a díky tomu je přinucen uprchnout na svůj hrad Weitra. Po porážce Otakara II r. 1278 je Weitra oblehnuta Štefanem von Maissau a následkem toho Jindřich V. poz

bývá své panství, které je zabaveno králem Rudolfem I.Mezi roky 1376 a 1429 náleží panství pánům von Maissau jako léno. R. 1426 je Weitra obsazena husity a jejich posádka se zde udrží až do r. 1431. Obnovit tento stav se r. 1432 pokouší další husitské vojsko obléháním. Dalšímu obléhání je město a hrad vystaveno r. 1486 od uherských vojsk. Od r. 1508 je panem Ladislavem z Prahy dáno panství do zástavy baronu von Windhag. To se opakuje r. 1582 kdy panství takto získává Wolf Rumpf, baron von Wull-Roß od císaře Rudolfa II. R. 1606 získávají koupí panství Weitra hrabata von Fürstenberg-Heiligenberg. Ti nechávají hrad modernizovat a nově opevnit. Toto úsilí se vyplatilo, neboť r. 1645 je hrad bezvýsledně obléhán švédskými vojsky. Ve vlastnictví rodiny Fürstenberg se hrad nachází do dnešní doby. Město Weitra je význačné zejména svým historickým potenciálem a krásnou nedotřenou přírodou v okolí. 

 

Bad Grospertholz 

       Bad Großpertholz je lázeňská obec se slatinnými lázněmi "Lázeňský hotel Moorbad Großpertholz" a přírodním parkem Nordwald. Obec se rozkládá na výběžcích Šumavy v překrásné okolní krajině. Obrovské žulové bloky, zajímavé obětní kameny, nádherné jehličnaté lesy a horské hřebeny, které vystupují do výšky nad 1000 m, vtiskují krajině osobitý ráz. Tento přírodní ráj Nordwald Großpertholz  předurčuje obec k rozvoji v oblasti cestovního ruchu a lázeňství.

 

NOVINKY Z REGIONU

26.07.2011

Muzeum užitkových vozidel

Zajeďte se podívat do Trhových Svinů do nově otevřeného muzea užitkových vozidel. Vítáni ...
07.06.2011

Aktuální státní svátky v Rakousku 2011

26.10. Národní den

1.11. Svátek Všech svatých

8.12. Svátek nepos ...

Doporučujeme:
Wellness hotel
Vybavení obchodů
Ubytování Nové Hrady
Zahradní nářadí Fiskars
České sedací soupravy
Odstranění tetování
Studium v USA na středních školách